Chmatákov online

Fórum – Quest od NPC

Fórum » Archiv » Nápady, návrhy, připomínky » Quest od NPC

Narayenko uživatel Ve hře: Narayenko	1.) Mno,jak se dřív psalo v topicu - "Questy - zábava a nebo otrava?" .. Tak jsem tam dal komentář ,že spíš k NPC s RP příběhem..Tak jsem něco vytvořil Příběh: Zajatec Je mi zima. Přes den to ještě jde, je tepleji a občas skrz šedou hradbu mraků prosvitne i nějaký ten hřejivý sluneční paprsek, ale noci jsou mrazivé. Skoro nespím. Cloumá mnou chlad, strach a beznaděj. Závidím tomu zraněnému lovci – nic necítí. Dlouhé hodiny nehybně leží schoulený v rohu ohrady, kdo ví, jestli spí nebo je v bezvědomí. Možná že je už mrtvý. Přivlekli jej před několika dny těžce raněného, pokoušel jsem se sice nějak mu ty rány obvázat, ale dala se do nich infekce. Zemře dřív, než si pro něj přijdou. Má štěstí. Já tu sedím s drkotajícími zuby, sžíraný myšlenkami a vzpomínkami. Už aby byl konec. Je tomu už přes tři týdny co nás chytili – mě a bratra. Já to Torymu říkal, že Tereg je nebezpečná, a že bychom tam neměli chodit. Vysmíval se mi do zbabělců a maminčiných mazánků. Moc dobře věděl, že to nemám rád. Šel jsem s ním a teď to mám. Tory, Tory, ta tvoje dobrodružná povaha. Už od začátku nás provázela smůla. Kolem bdících jsme ještě jen tak tak proklouzli, ale při boji se slaboučkými létavci si Tory ošklivě pochroumal ruku. Měli jsme se tehdy vrátit, ale to ne, to by nebyl Tory aby si nehrál na hrdinu. Poté, co jsme se vyškrábali ze soutěsky, jsem uklouzl a kdybych s sebou nevzal prozíravě lano, pomocí kterého mě Tory vytáhl, tak mě Tereg pohltila. K dovršení vší smůly jsme narazili na jedový oblak a při zběsilém úprku před jeho kouzly jsme jim vběhli přímo do spárů. Chytili nás a zavřeli sem, do téhle malé ohrady. Drží nás tu o páchnoucí vodě a něčem odporně zeleném, co nazývají jídlem a co jsem byl ochotný se sebezapřením spolknout až po několika dnech hladovění. Mlčenlivého starce, který tu byl zavřený před námi, odvedli za týden. Přišli ráno, těsně po úsvitu – tiché procesí těch tvorů s krutýma očima. Vedl je jeden velký, s černými šupinami. Syčivým hlasem, kterému bylo jen stěží rozumět, říkal něco o „daru Nejvyššímu“. Stařec šel s nimi dobrovolně, nevzpouzel se, byl smířený s osudem. Zhruba půl hodiny po jejich odchodu údolím zatřásl strašlivý řev, z kterého tuhla krev v žilách. Nechci myslet na to, co se se starcem stalo, zvlášť teď ne, když bude brzy svítat. Teryho odvedli týden na to. Křičel a vzpouzel se, ale nebylo mu to nic platné. A dnes, dnes si přijdou pro mne. Mám strach. Tma kolem už zesvětlala blížícím se úsvitem. Je mi zima... Zadával by to nějaký cápek v městě,kde neplatí obrana.. Úkol : Osvobodit oba bratry,které by hlídalo pár NPC.Ale bylo by to zrealizovatelné,až budou dungy a podobně.. 2.) Něco lehčího a bez příběhu Udělalo by se nové NPC,které by mělo nápis pošták.Prišli by jste kněmu,a on by vám dal dopis do ruky,a řekl - "Tohle dones (Nějakému NPC,dle jména)* .. Jakmile by jste odevzdali dopis,dostali by jste třeba 20 CHK.Mohli by jste to opakovat. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------- 17.1 Přídány questy pro NB - pro záčátečníky,třeba za zbiju a pár CHK... Nadšení chovatelky zvířat V hospodě Rybářova putyka to jako vetšinu nocí zelo prázdnotou až na jeden stůl. Hostinský si nad tím smutným stavem povzdechl a jal se natočit aspoň jeden korbel sobě. Jeho hostmi téhle noci byly dvě místní chovatelky zvířat, které se rády sem tam setkaly na poklábosení. To se ví, že při tom vypily leda pár čajů a to věru hostinskému moc tržbu neudělalo. I když dnes měly velmi zajímavé téma o dracích a jedna z nich se vytáhla, že se jí podařilo získat vejce. Když té druhé na otázku, jak ho zahřívá, odpověděla: "Umístila jsem ho do nečinné sopky, takže má pořád správnou teplotu, " hostinský vyvalil oči. Něco takového mohlo vážně napadnout jenom tuhle ženskou. Chtít opravdového draka! Vždyť její stáj je pořád přeplněná senem a jediná jiskra ji změní v parádní vatru. Ale co, pomyslel si, moje hospoda je u vody a to její vejce se těžko vylíhne. Vsadím se, že ta sopka sem tam něco lávy vyplivne a z vejce bude leda omeleta. Úkol : Dostali by jste obojek.Po světe by bylo schovaných několik psů (10) Vy by jste je musel najít,dvakrát poklikal na obojek a na něj,potom by jste se vrátil a dostal by jste odměnu (Q pro Lovce) ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pero je mocnější než meč. A co jazyk? "A víš jak říkají hřbitovu? Hábéčko!" Vestan hltal každé slovo svého kamaráda Išika. Vestan byl totiž z paláce a tak toho moc o světě dobrodruhů, co pobíhají tam venku, nevěděl. Ale Išakův otec byl válečník a tak měl jeho syn vždy nové dobrodružné historky. Vestana vůbec fascinoval svět dobrodruhů, jejich způsob života, výpravy, zvyky a hlavně jejich mluva. Mnohdy byla tím nejzvláštnějším, co kdy Vestan poznal. Párkrát zaslechl rozmluvu dobrodruhů a málokdy rozuměl celým větám. Měli své výrazy, rychlé jako kmitnutí hadího jazyku. Jen jim nerozuměl, ale Išik mnohé z nich znal. Díky svému otci, který jinak prý ani nemluvil. "Ta jejich řeč mi přijde mnohem zajímavější, než to, co mě učí Gallante," povzdechl si Vestan kamarádovi. Ten právě napodoboval výpad svého otce proti kostlivci, když se zarazil a zeptal se: "Kdo že tě co učí?" "Gallante. Můj učitel etikety." "Čeho?" "Správného chování a mluvení." "To zní pěkně nudně." "Hm aji jo." Vestan kopl do kamínku na zemi: "Ale nedávno mi řekl, že s řecí je to jako s ovládáním meče." Meč a mluvení? To je hloupost aby to mělo něco společného," oponoval mu Išik sebejistě. Vestan zavzpomínal a pak opakoval po svém učiteli: "Dobrodruzi většinou mistrně ovládají boje, ale jen někteří umí ovládat i jazyk. Je to jako s mečem. Hodně lidí jej neumí ani držet. Někteří s ním umí máchat a nebo se aspoň trochu ohánět. Pak je pár těch, kteří povýšili ovládání zbraně na umění... Hele, posloucháš mě?" Urazil se Vestan, když si všiml, že Išik kouká opačným směrem. Podíval se stejným směrem a zbystřil taky. Před bránou paláce stál právě Gallante a k němu přícházel Išikův otec. Ve zbroji, s mečem u pasu. Rozdíl mezi sucharem a hrdinou, pomyslel si Vestan. Oba kluci se naráz rozběhli, aby zaslechli rozhovor. Šermíř před Gallantem poklekl na koleno a mírně sklonil hlavu: "Sire, jak jste si přál, bylo splněno. Nalezl jsem ty tři nevydařené pacholky. Myslím, že jsem jim napravil hlavu na dost dlouhou dobu. To co jste postrádal, je zde." Šermíř podal Gallantemu malý svazek knih, který je jemně převzal a řekl: "Někdy dobrá slova ani vytříbená mluva bohužel nestačí." Když zahlédl opodál svého žáka a jeho přítele, trochu mu zacukaly koutky úst a pak dodal zřetelně nahlas: "Díkec příteli." Oba kluci ještě stáli s ústy dokořán, když k nim dokráčel Išikův otec a rukou rozbrabčil svému synovi vlasy. "Copak synku, vypadáš jako čerstvě vyoraný newbik," a srdečně se zasmál. Išik několikrát polknul, než dokázal něco říct: "Tati, ale tys... Teď jsi mluvil úplně nějak jinak než vždycky." Šermíř údivem pozvedl obočí nad takovou věcí. Chvíli dumal, než se rozhodl dát mladému synovi první lekci rytířů. "Nevím, jestli ti to dokážu fajnově vysvětlit, ale to máš tak. Často v boji nemáš čas rozvádět řeči a raději mluvíš co nejužitečněji a nejrychleji. Ale když jsi i v boji dobrý, časem začneš vyhledávat větší cíle, než čištění hábéček od hromad kostlivců a zombů. Takže to chce umět používat i hlavu a jazyk. Divil by ses, kolik bitev se vyhrálo díky vědomostem z knih, které jsou napsané starým jazykem cti. Hodně moudrých lidí si zakládá právě na té znalosti, jak s někým mluvit s úctou a uznáním. Vlastně tím vyjadřuješ tomu druhému uznání jeho síly. Zkratkovitě se hodí mluvit v boji, kde jde o život. Kdo tak mluví pořád, je většinou nějaký snaživec, co ale navždy zůstane u čištění hřbitovů a větší cíle mu budou vždy unikat. Jistě, není to pravidlem, ale každý opravdový hrdina vždy uznával i své slabší spolubojovníky a dával jim to najevo právě řečí cti. Tak můžeš povětšinou rozpoznat dobrých lidí od nevychovanců, co umí jenom nesmyslné věci. Třeba se potulovat kolem hospod a krást věci." Išikův otec si chvíli vyměňoval pohledy s oběma chlapci a pak se drsně rozesmál: "No vidím, že takovej proslov jste od plecha nečekali co? Haha! Stejně zatím nevíte, o čem mluvím, ale doufám to oba v dospělosti pochopíte. Máchání mečem a naditej měšec nikdy nebylo vše." Úkol : Zabíjet Nevychovance a sebrat mu knihu slušného chování (Měla by malý drop) Bylo by to buď pro Pobudy nebo Bojovníky,teď si nejsem jist,pro koho lepší .. Naposledy upraveno: 17.3.2008 18.11
# 16.3.2008 11.55	Czech Melbourne shuffler Addicted to Hardstyle <3 http://www.shuffl3.cz

Narayenko
uživatel
Obrázek

Ve hře: Narayenko

1.) Mno,jak se dřív psalo v topicu - "Questy - zábava a nebo otrava?" .. Tak jsem tam dal komentář ,že spíš k NPC s RP příběhem..Tak jsem něco vytvořil

Příběh:

Zajatec

Je mi zima. Přes den to ještě jde, je tepleji a občas skrz šedou hradbu mraků prosvitne i nějaký ten hřejivý sluneční paprsek, ale noci jsou mrazivé. Skoro nespím. Cloumá mnou chlad, strach a beznaděj. Závidím tomu zraněnému lovci – nic necítí. Dlouhé hodiny nehybně leží schoulený v rohu ohrady, kdo ví, jestli spí nebo je v bezvědomí. Možná že je už mrtvý. Přivlekli jej před několika dny těžce raněného, pokoušel jsem se sice nějak mu ty rány obvázat, ale dala se do nich infekce. Zemře dřív, než si pro něj přijdou. Má štěstí. Já tu sedím s drkotajícími zuby, sžíraný myšlenkami a vzpomínkami. Už aby byl konec. Je tomu už přes tři týdny co nás chytili – mě a bratra. Já to Torymu říkal, že Tereg je nebezpečná, a že bychom tam neměli chodit. Vysmíval se mi do zbabělců a maminčiných mazánků. Moc dobře věděl, že to nemám rád. Šel jsem s ním a teď to mám. Tory, Tory, ta tvoje dobrodružná povaha. Už od začátku nás provázela smůla. Kolem bdících jsme ještě jen tak tak proklouzli, ale při boji se slaboučkými létavci si Tory ošklivě pochroumal ruku. Měli jsme se tehdy vrátit, ale to ne, to by nebyl Tory aby si nehrál na hrdinu. Poté, co jsme se vyškrábali ze soutěsky, jsem uklouzl a kdybych s sebou nevzal prozíravě lano, pomocí kterého mě Tory vytáhl, tak mě Tereg pohltila. K dovršení vší smůly jsme narazili na jedový oblak a při zběsilém úprku před jeho kouzly jsme jim vběhli přímo do spárů. Chytili nás a zavřeli sem, do téhle malé ohrady. Drží nás tu o páchnoucí vodě a něčem odporně zeleném, co nazývají jídlem a co jsem byl ochotný se sebezapřením spolknout až po několika dnech hladovění. Mlčenlivého starce, který tu byl zavřený před námi, odvedli za týden. Přišli ráno, těsně po úsvitu – tiché procesí těch tvorů s krutýma očima. Vedl je jeden velký, s černými šupinami. Syčivým hlasem, kterému bylo jen stěží rozumět, říkal něco o „daru Nejvyššímu“. Stařec šel s nimi dobrovolně, nevzpouzel se, byl smířený s osudem. Zhruba půl hodiny po jejich odchodu údolím zatřásl strašlivý řev, z kterého tuhla krev v žilách. Nechci myslet na to, co se se starcem stalo, zvlášť teď ne, když bude brzy svítat. Teryho odvedli týden na to. Křičel a vzpouzel se, ale nebylo mu to nic platné. A dnes, dnes si přijdou pro mne. Mám strach. Tma kolem už zesvětlala blížícím se úsvitem. Je mi zima...

Zadával by to nějaký cápek v městě,kde neplatí obrana..

Úkol : Osvobodit oba bratry,které by hlídalo pár NPC.Ale bylo by to zrealizovatelné,až budou dungy a podobně..

2.) Něco lehčího a bez příběhu

Udělalo by se nové NPC,které by mělo nápis pošták.Prišli by jste kněmu,a on by vám dal dopis do ruky,a řekl - "Tohle dones (Nějakému NPC,dle jména)* .. Jakmile by jste odevzdali dopis,dostali by jste třeba 20 CHK.Mohli by jste to opakovat.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------

17.1

Přídány questy pro NB - pro záčátečníky,třeba za zbiju a pár CHK...

Nadšení chovatelky zvířat
V hospodě Rybářova putyka to jako vetšinu nocí zelo prázdnotou až na jeden stůl. Hostinský si nad tím smutným stavem povzdechl a jal se natočit aspoň jeden korbel sobě. Jeho hostmi téhle noci byly dvě místní chovatelky zvířat, které se rády sem tam setkaly na poklábosení. To se ví, že při tom vypily leda pár čajů a to věru hostinskému moc tržbu neudělalo. I když dnes měly velmi zajímavé téma o dracích a jedna z nich se vytáhla, že se jí podařilo získat vejce. Když té druhé na otázku, jak ho zahřívá, odpověděla: "Umístila jsem ho do nečinné sopky, takže má pořád správnou teplotu, " hostinský vyvalil oči. Něco takového mohlo vážně napadnout jenom tuhle ženskou. Chtít opravdového draka! Vždyť její stáj je pořád přeplněná senem a jediná jiskra ji změní v parádní vatru. Ale co, pomyslel si, moje hospoda je u vody a to její vejce se těžko vylíhne. Vsadím se, že ta sopka sem tam něco lávy vyplivne a z vejce bude leda omeleta.

Úkol : Dostali by jste obojek.Po světe by bylo schovaných několik psů (10) Vy by jste je musel najít,dvakrát poklikal na obojek a na něj,potom by jste se vrátil a dostal by jste odměnu (Q pro Lovce)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pero je mocnější než meč. A co jazyk?

"A víš jak říkají hřbitovu? Hábéčko!" Vestan hltal každé slovo svého kamaráda Išika. Vestan byl totiž z paláce a tak toho moc o světě dobrodruhů, co pobíhají tam venku, nevěděl. Ale Išakův otec byl válečník a tak měl jeho syn vždy nové dobrodružné historky. Vestana vůbec fascinoval svět dobrodruhů, jejich způsob života, výpravy, zvyky a hlavně jejich mluva. Mnohdy byla tím nejzvláštnějším, co kdy Vestan poznal. Párkrát zaslechl rozmluvu dobrodruhů a málokdy rozuměl celým větám. Měli své výrazy, rychlé jako kmitnutí hadího jazyku. Jen jim nerozuměl, ale Išik mnohé z nich znal. Díky svému otci, který jinak prý ani nemluvil. "Ta jejich řeč mi přijde mnohem zajímavější, než to, co mě učí Gallante," povzdechl si Vestan kamarádovi. Ten právě napodoboval výpad svého otce proti kostlivci, když se zarazil a zeptal se: "Kdo že tě co učí?" "Gallante. Můj učitel etikety." "Čeho?" "Správného chování a mluvení." "To zní pěkně nudně." "Hm aji jo." Vestan kopl do kamínku na zemi: "Ale nedávno mi řekl, že s řecí je to jako s ovládáním meče." Meč a mluvení? To je hloupost aby to mělo něco společného," oponoval mu Išik sebejistě. Vestan zavzpomínal a pak opakoval po svém učiteli: "Dobrodruzi většinou mistrně ovládají boje, ale jen někteří umí ovládat i jazyk. Je to jako s mečem. Hodně lidí jej neumí ani držet. Někteří s ním umí máchat a nebo se aspoň trochu ohánět. Pak je pár těch, kteří povýšili ovládání zbraně na umění... Hele, posloucháš mě?" Urazil se Vestan, když si všiml, že Išik kouká opačným směrem. Podíval se stejným směrem a zbystřil taky. Před bránou paláce stál právě Gallante a k němu přícházel Išikův otec. Ve zbroji, s mečem u pasu. Rozdíl mezi sucharem a hrdinou, pomyslel si Vestan. Oba kluci se naráz rozběhli, aby zaslechli rozhovor.
Šermíř před Gallantem poklekl na koleno a mírně sklonil hlavu: "Sire, jak jste si přál, bylo splněno. Nalezl jsem ty tři nevydařené pacholky. Myslím, že jsem jim napravil hlavu na dost dlouhou dobu. To co jste postrádal, je zde." Šermíř podal Gallantemu malý svazek knih, který je jemně převzal a řekl: "Někdy dobrá slova ani vytříbená mluva bohužel nestačí." Když zahlédl opodál svého žáka a jeho přítele, trochu mu zacukaly koutky úst a pak dodal zřetelně nahlas: "Díkec příteli."
Oba kluci ještě stáli s ústy dokořán, když k nim dokráčel Išikův otec a rukou rozbrabčil svému synovi vlasy. "Copak synku, vypadáš jako čerstvě vyoraný newbik," a srdečně se zasmál. Išik několikrát polknul, než dokázal něco říct: "Tati, ale tys... Teď jsi mluvil úplně nějak jinak než vždycky." Šermíř údivem pozvedl obočí nad takovou věcí. Chvíli dumal, než se rozhodl dát mladému synovi první lekci rytířů. "Nevím, jestli ti to dokážu fajnově vysvětlit, ale to máš tak. Často v boji nemáš čas rozvádět řeči a raději mluvíš co nejužitečněji a nejrychleji. Ale když jsi i v boji dobrý, časem začneš vyhledávat větší cíle, než čištění hábéček od hromad kostlivců a zombů. Takže to chce umět používat i hlavu a jazyk. Divil by ses, kolik bitev se vyhrálo díky vědomostem z knih, které jsou napsané starým jazykem cti. Hodně moudrých lidí si zakládá právě na té znalosti, jak s někým mluvit s úctou a uznáním. Vlastně tím vyjadřuješ tomu druhému uznání jeho síly. Zkratkovitě se hodí mluvit v boji, kde jde o život. Kdo tak mluví pořád, je většinou nějaký snaživec, co ale navždy zůstane u čištění hřbitovů a větší cíle mu budou vždy unikat. Jistě, není to pravidlem, ale každý opravdový hrdina vždy uznával i své slabší spolubojovníky a dával jim to najevo právě řečí cti. Tak můžeš povětšinou rozpoznat dobrých lidí od nevychovanců, co umí jenom nesmyslné věci. Třeba se potulovat kolem hospod a krást věci." Išikův otec si chvíli vyměňoval pohledy s oběma chlapci a pak se drsně rozesmál: "No vidím, že takovej proslov jste od plecha nečekali co? Haha! Stejně zatím nevíte, o čem mluvím, ale doufám to oba v dospělosti pochopíte. Máchání mečem a naditej měšec nikdy nebylo vše."

Úkol : Zabíjet Nevychovance a sebrat mu knihu slušného chování (Měla by malý drop)
Bylo by to buď pro Pobudy nebo Bojovníky,teď si nejsem jist,pro koho lepší :-)

Naposledy upraveno: 17.3.2008 18.11

# 16.3.2008 11.55

Czech Melbourne shuffler
Addicted to Hardstyle <3
http://www.shuffl3.cz

Stránky: 1 2 3

pan Losos uživatel	To jste si všimli až teď že Vladiss je kretén?
# 17.3.2008 15.14	Áj níd mór drags!
Blacky12 uživatel Ve hře: Blacky12	Duch.03:Na co chcete Q od NPC mame tu beth a ta vam Q udela velice rada kdyz nejaky kreteni ji nebudou nadavat ze je krava.... myslis ze Beth ma cas i nekdy vecer ona nesedi pri komce celej den i noc
# 17.3.2008 15.15
Narayenko uživatel Ve hře: Narayenko	Gizmo,díky za všechno .. Sice nehraju,ale jsem rád že to tak je.. Jinak,pokud bys chtěl pak pomoct,s questama,viz co jsem psal já..Počítej se mnou 100%..Každý Q s příběhem,by měl být odtěd lepší a lepší .. Dnes večer,přidám další..
# 17.3.2008 17.17	Czech Melbourne shuffler Addicted to Hardstyle <3 http://www.shuffl3.cz
Narayenko uživatel Ve hře: Narayenko	Přidány 2 questy..
# 17.3.2008 18.12	Czech Melbourne shuffler Addicted to Hardstyle <3 http://www.shuffl3.cz