Chmatákov online

Fórum – Povídačky Dpajace

Fórum » Diskuse o Chmatákově » Vaše tvorba » Povídačky Dpajace

Dpajac uživatel	Zdravím chmatáci, Tak před chvíli jsem se dodíval na Letopisy Narnie, tak jsem se rozhodl že o tom co jsem pochytil napíšu příběh, ale také to je ze hry, ale tu jsem ještě nehrál. Doufám že se vám to bude líbit. A nebojte se příběhů bude více. A rád to pro vás udělám. Letopisy Narnie Lev, čarodějnice a skříň 1. Byla válka a Londýn, každou noc sužovaný nálety, nebyl vhodným místem pro děti. Paní Pevensieová se tedy rozhodla, že její čtyři děti přečkají válku na venkově. ,,Nebude to na dlouho," slibovala, když je provázela k vlaku. 2. Nejstarší Petr se rozhlédl po svých sourozencích. "Teď musíme držet spolu," řekl. Zuzana, Edmund a Lucinka se na něj smutně podívali. Nikomu se nechtělo odjet - ať už o tam bude jakékoli. 3. Na nádraží je čekala přísná žena, která se jmenovala paní Macreadyová. Pracovala pro jejich hostitele profesora Kirka a v jeho velikém temném domě určovala pravidla: Nekričet. Neutíkat. Neklouzat se po zábradlí. V profesorově domě byl život tichý. A strašně nudný - zvlášť když pršelo. 4. Lucinka navrhla, aby si zahráli na schovávanou. Petr už dopočítal do šestadevadesáti a ona ještě pořád nenašla, kam se schovat. Nakonec honem skočila do nádherného dřevěného šatníku, který stál o samotě v jedno pokoji. Zacouvala tak daleko dozadu, jak jen to šlo. A pak najednou uslyšela, jak jí pod nohama křupe sníh! 5.Lucinka stála uprostřed lesa zasypaného sněhem! Vykročila mezi stromy k malému světélku, které zahlédla v dálce, a ocitla se na mýtině, kde stála pouliční lampa. Zrovna když přemýšlela, co teď, uslyšela za sebou kroky. Lucinku sledoval zvláštní tvor - napůl člověk, napůl koza. Byl to faun! 5. Faun se jmenoval pan Tumnus. Ukázalo se, že se víc lekl on Lucinky než Lucinka jeho. A když Lucinku pozval na čaj, neodolala - byla ráda, že se dostane pryč z té zimy. Cestou do faunova domu Lucinka zjistila, že je v zemi, které se jmenuje Narnie, a že tu je zima už sto let. ,,Zima je dobrá," řekla Lucinka povzbudivě. ,,Můžete bruslit a koulovat se. A jsou Vánoce!" Pan Tumnus zavrtěl hlavou. ,,Tady ne," odpověděl smutně. ,,Vánoce jsme neměli už sto let." 6. U faunova hřejivého krbu spořádala Lucinka tolik koláčků, kolik se do ní jen vešlo. Ale když chtěla odejít, faun se najednou polekal. ,,Jestli vás nechám jít, promění mě v kámen," zašeptal. ,,Bílá čarodějnice! To ona zařídila, aby byla pořad zima. A rozkázala... že kdybychom někdy našli v lese člověka, máme jí ho vydat." Pan Tumnus ale nakonec nařízení porušil a pomohl Lucince odejít. Doufala jen, že na to čarodějnice nepřijde. 7. Když Lucinka vylezla ze šatníku ven, zjistila, že zatím neuběhl vůbec žádný čas. A také ji nikdo nevěřil. Tu noc vzala svíčku, vyplížila se do haly a vklouzla zpátky do Narnie. A tentokrát ji sledoval i Edmund. 8. Lucinka se Edmundovi ve sněhu ztratila. Po chvíli ale potkal elegantní dámu zahalenou v kožešinách, která jela na saních tažených soby. Když ho uviděla, zastavila. ,,Jak ses dostal do mé říše?" zeptala se rozzlobeně. Edmund nervózně vykoktal: ,,Já-já-já vlastně nevím... Z nás čtyř tu byla zatím jenom Lucka... řikala že tu potkala nějakého fauna, prý se jmenoval T-T-Tumnus." 9. Paní se najednou začala chovat přátelštěji. Vyčarovala pro Edmunda dobroty, včetně jeho oblíbeného tureckého medu! Řekla mu, že je královna, a slíbila mu něco úžasného. Jednou ho možná udělá princem Narnie - jestli ji seznámí se svým bratrem a sestrami. 10. Edmund se rozloučil s tou milou královnou a díval se, jak odjíždí ve svých saních. Chvilku nato za sebou uslyšel kroky. Byla to Lucinka ,,Jí jsem ti říkala, že je Narnie skutečná!" zvolala. Lucinka mu také řekla, kde byla. ,,Navštívila jsem pana Tumna," vysvětlovala. ,,Dobře to dopadlo. Bílá čarodějnice se nedozvěděla, že mě potkal." Edmund ztuhl. Podíval se na stopy saní ve sněhu. ,,Není ti nic?" ptala se Lucinka. ,,Vypadáš hrozně." ,,A co bys čekala, když tady mrznu! Jak se odtud jde pryč?" 11. Před Petrem a Zuzanou Edmund předstíral, že žádná Narnie neexistuje. Dokonce i když Lucinka plakala a prosila své sourozence, aby jí věřili, Edmund to porád popíral. Ale pak jednoho dne náhodou rozbil kriketovým míčkem okno. Paní Macreadyová se blížila, aby obhlédla škodu. Děti byly v pasti - až se nakonec všechny namačkaly do skříně. Když se protáhly mezi kabáty a ucítily pod nohama mokrý sníh, pochopily, že Lucinka mluvila pravdu. ,,Ty lháři jeden," zavrčel Petr výhružně na Edmunda. 12. Vydali se hlubokým sněhem na návštěvu k panu Tumnovi. Cestou na Edmunda nikdo ani nepromluvil. Brzo se ale museli vypořádat s větším problémem: faunův dům byl zničený a pan Tumnus ten tam! Lucie si byla jistá, že je to její vina. Co jestli čarodějnice proměnila pana Tumna v kámen? Byla rozhodnuta ho najít. Naštěstí se objevili dva mluvící bobři a nabídli svou pomoc. 13. ,,Ještě je naděje, miláčku," ujistila Lucinku paní Bobrová. ,,Je víc než jen naděje," přerušil ji její manžel. ,,Aslan přichází! Je to král celého lesa. On je pravý král Narnie! A čeká na vás u Kamenného stolu!" Děti neměly nejmenší tušení, o čem to mluví. 14. Bobrovi jim to tedy vysvětlili. To všechno, co se v Narnii děje - od zatčení pana Tumna po Aslanův návrat - se děje kvůli nim. Staré proroctví říká, že až dva synové Adamove a dvě dcery Eviny - jinými slovy, čtyři lidské děti - přijdou do Narnie, Aslan se vrátí! Spolu s ním povedou vojsko proti Bílé čarodějnici a vráti zemi mír. Pak usednou na čtyři trůny na hradě zvaném Cair Paravel. 15. Zuzaně to všechno připadalo nesmyslné. Žádné čarodějnice přece nejsou. A ona nestála o to stát se královnou. Chtěla se jen vrátit domů. Teď už ale bylo pozdě odejít. Zatímco Bobrovi vyprávěli, Edmund utekl - za Bílou čarodějnicí! 16. Petr, Zuzana a Lucinka běželi za ním, ale Bobrovi je zarazili. Kdyby teď šli za svým bratrem, vběhli by přímo do náruče - a na to ona čeká. Budou muset jít rovnou za Aslanem. On je teď jediný, kdo může Edmundovi pomoci. 17. Lucince se vůbec nechtělo bratra opustit. A ke Kamennému stolu to bylo strašně daleko, přes zamrzlou řeku a hustý les. A co hůř, v patách měli vlky, které poslala čarodějnice! Náhle je Lucinka uslyšela. Prchla do lesa a vrhla se za Petrem, Zuzanou a oběma bobry do malé jeskyně. Za chvilku slyšela těsně před jeskyní nějaký zvuk... rolničky saní! To byla určitě čarodějnice! 18. Pan Bobr vykoukl ven. Ale Čarodějnice tam nebyla. Místo ní se objevil Santa Claus v saních s osmi soby! ,,Já myslela, že v Narnii Vánoce nejsou," namítla podezíravě Zuzana. Santa Claus se usmál. ,,Dlouho nebyly," řekl. ,,Ale vy jste vrátili Narnii naději. Máte však před sebou ještě dlouhou cestu. Tohle vám možná trochu pomůže." 19. Santa Claus dal každému z nich nádherný dar. Petr dostal meč v pochvě a štít s vyobrazením lva. Zuzana dostala luk a toulec šípů a k němu roh ze slonoviny. Santa Claus slíbil, že kdykoli na něj zaduje, přijde pomoc. A Lucinka dostala malou dýku a nádherně zdobenou lahvičku s výtažkem z květů ohnivek. Jediná kapka vyléčí každé zranění. Pak Santa Claus odjel a ještě z dálky volal: ,,Ať žije Aslan! A veselé Vánoce!" Něž se nadáli, byl pryč. 20. Edmund se mezitím ocitl ve spárech Čarodějnice. Nedostal na hradě žádný turecký med. A nepadlo ani slovo o tom, že by se měl stát princem. Naopak, Čarodějnice zuřila, že nepřivedl bratra a sestry. A zuřila ještě víc, když se dozvěděla, že hledají Aslana! Kdyby se s ním děti setkaly, byla by její vláda ohrožena. Prostě je musí zastavit! 21. Čarodějnice uvázala Edmunda do svých saní a vydala se s ním hledat Petra, Zuzanu a Lucii. Našla lišáka, který jím slíbil, že je dovede ke Kamennému stolu - ale proměnila ho v kámen. Pak Čarodějnice přikázala vlkům, aby dětem naběhli u řeky. Ale brzo se stalo něco, s čím nepočítala. 22. Petr, Zuzana a Lucinka se museli dostat přes zamrzlou řeku bez lišákovy pomoci. Bylo to k neuvěření, ale zdálo se, že led na řece začíná tát. 23. V ledu už se vytvářely veliké pukliny, když po něm Petr s ostatními spěchali. A na konci na ně číhali vlci, vyslaní Čarodějnicí! Jejich velitel Maugrim Petrovi slíbil, že jemu ani jeho sourozencům se nic nestane, jestli Narnii okamžitě opustí. Petr by mu byl rád věřil. Ale ostatní vlci přitom zle vrčeli na bobry. Petr nevěděl, co má dělat. Nechtěl bojovat. Chtěl jen, aby je vlci nechali být. 24. Maugrim zavyl a chystal se ho roztrhat na kusy. Ale právě v té chvíli nad nimi povolil led na vodopádu. Vlky zasypaly kusy ledu a děti strhl proud vody. 25. Když je řeka vynesla na břeh, promáčené a roztřesené, ucítili sluneční teplo. Lucinka ukázala na tulipány, které jeden po druhým vystrkovaly ze země. Dokonce i Zuzana musela připustit, že v Narnii se děje něco zázračného. 26. I Bílá čarodějnice to musela připustit. Její sáně uvízly v blátě! Pokud chtěla zabráni dětem, aby se dostaly k Aslanovi, musela jít pěšky. Edmund se unaveně potácel za ní. 27. Petr, Zuzana a Lucie spolu s Bobrovými prošli lesem a vyšli na velikou planinu. Tam je uviděl kentaur stojící na stráži a zadul na roh. Z listí vystoupily lesní víly dryády a uklonily se dětem. A když se děti podívaly před sebe, uviděly něco úžasného - Aslanův tábor! 28. Dosud rušný tábor ztuchl, když se děti s bobry přiblížili. Uprostřed tábora stál veliký stan. Zatímco se děti dohadovaly kdo vstoupí první, rozhrnul se vchod stanu a děti také zmlkly. Před nimi stál hrozivý a krásný lev a zlatá hříva se mu na slunci leskla. Byl to Aslan. 29. Aslan děti vřele přivítal. Pak se ale zeptal: ,,Kde je ten čtvrtý?" Děti mu vysvětlily, jak je Edmund zradil Čarodějnici. Řekly mu, že ho ale stejně mají rády, protože je to jejich bratr, a že potřebují Aslanovou pomoc, aby ho vůbec kdy našly. Aslan pozorně poslouchal a pak řekl: ,,Uděláme pro Edmunda všechno, co se udělat dá." 30. Později odvedl Aslan odvedl Aslan Petra stranou. Ukázal mu Cair Paravel, který se třpytil v dálce, a řekl mu, že tam jednoho dne bude vládnout jako nejvyšší vládce. Petr si nebyl jistý, zda to dokáže. Vlastně ani nevěděl, jestli chce. Už jen starat se o bezpečí sourozenců bylo dost těžké. Jak by mohl být králem? Aslan řekl: ,,Petře, udělám pro tvou rodinu, co bude moci. Ale potřebuji, abys i ty přemýšlel o tom, co po tobě žádám." Ukázal na svůj rušný tábor a dodal: ,,Také já chci, aby moje rodina byla v bezpečí." Jestli mají vyrvat Edmunda ze spárů Čarodějnice, bude Petr muset z jejích spárů vyrvat i celou Narnii. Bude muset bojovat s jejím vojskem. Bude muset splnit proroctví. 31. Zuzana a Lucinka se koupaly v řece. Vtom se k nim připlížili vlci. Kentaur Oreius se vrhl dívkám na pomoc, ale Aslan ho zarazil. ,,Ne, Oreie, tenhle boj musí svést mladý princ," řekl. Tentokrát Petr tasil meč bez zaváhání. Tentokrát se bil - za Narnii i za Edmunda. A tentokrát Maugrima zabil. 32. Tu noc se kentauři vplížili do tábora Čarodějnice a zachránili Edmunda. Aslan ho za úsvitu přivedl k ostatním dětem a řekl: ,,Není třeba mluvit s Edmundem o minulosti." Děti nebyly ještě docela přesvědčené , že by měly bratrovi odpustit, ale nikdo z nich se neodvážil Aslanovi odporovat. 33. Když teď byli konečně všichni pohromadě, chtěla se Zuzana vrátit domů. Tohle je přece válka, připomněla jim, a právě před tou je maminka chtěla chránit Ale Petr věděl, co teď musí udělat. A Edmund věděl, jak je Čarodějnice silná. Oni čtyři budou muset s jejím vojskem bojovat. Budou se muset přichystat k bitvě. 34. Pak se dozvěděli, že Aslan se uvolil sejít s Čarodějnicí. Přišla v průvodu oblud a zavrčela: ,,Máte mezi sebou zrádce, Aslane. A každý zrádce patří mně." Aslan a Čarodějnice spolu mluvili o samotě. Když skončili, Aslan oznámil přítomným: ,,Vzdala se nároku na Edmundovu krev." Zpečetil dohodu mocným zařváním a Čarodějnice odtáhla. Válka dosud hrozila, ale Edmund byl v bezpečí. 35. Tu noc Lucinka nemohla spát. Náhle zahlédla Aslanův stín projít kolem stanu. Ona a Zuzana šly za ním až ke Kamennému stolu, který byl osvětlený loučemi a u něhož čekala Čarodějnice se svými obludami. Vysmívaly se lvu a trápily ho. Zesměšňovaly ho a bodaly. A pak ho zabily! Zuzana a Lucinka nevěřily vlastním očím! 36. Petr se v táboře dozvěděl tu strašnou zprávu. Připadalo mu teď nemožné udělat to, oč ho Aslan žádal. Ale Edmund ho povzbuzoval. ,,Aslan tě vybral, abys vedl jeho armádu," připomněl bratrovi. ,,Vojsko čeká na tvé rozkazy. A já také!" Petr si náhle připadal trochu statečnější. ,,Oznam bojovníkům, že se Čarodějnice postavíme v bitvě i bez Aslana," přikázal Oreiovi. A na bílém jednorožci vyjel Petr do bitvy. 37. Ozval se hlas trubky a armáda Čarodějnice vtrhla na bitevní pole. Byla tu všechna zlá stvoření, co jich jen v Narnii číhalo. Petrovy síly byly v zoufale menšině. Petr se postavil do čela své armády a zhluboka se nadechl. Vojsko bylo pozorné - ale tiché. ,,Za Narnii! Za Aslana!" vykřikl. Jeho vojáci zajásali a zabušili meči o štíty. A Petr vyrazil do útoku! 38. Zuzana a Lucinka byly zoufalé. Nedokázaly Aslanovo tělo nechat jen tak ležet, i když už začínala bitva. Náhle ale uslyšely divné dunění, pak zvuk podobný zahřmění a zemětřesení zároveň. Když se země přestala chvět, uviděly, že Kamenný stůl se rozlomil a před nimi stojí sám Aslan! Vysvětlil jim, že kouzla Čarodějnice jsou mocný, ale existuje ještě něco mocnějšího, o čem ani ona sama nic neví: rozdíl mezi dobrem a zlem. Když některý Narnian způsobí tolik zla jako ona, i sama smrt se da zvrátit! 39. Dívky vyšplhaly Aslanovi na hřbet a všichni se hnali krajinou k tajícím troskám ledového hradu Čarodějnice. Na nádvoří našli kamenné sochy, které vytvořila čarodějnice svou temnou magií - a mezi nimi byl i pan Tumnus! Aslan na fauna dýchl a ten obživl. Totéž udělal lev i s tisíci dalších soch. Pak je všechny vedl zpět na bitevní pole - a byl nejvyšší čas! 40. Petrova armáda byla už na pokraji porážky. Čarodějnice mnoho jejích vojáků změnila v kámen. Teď se řítila na Petra s napřaženou hůlkou. Když to viděl Edmund, pozvedl meč a rozsekl hůlku vejpůl. Bílá čarodějnice zuřivě vykřikla a zbytkem své hůlky Edmunda poranila. Zraněný Edmund padl k zemi. 41. Aslan se hnal z kopce dolů přímo na ni. Zařval a skočil - stačilo jediné cvaknutí jeho mocných zubů a Čarodějnice byla náhle ta tam. Nad Edmundem se rozpřahoval trpajslík, aby mu zasadil smrtící ránu... Ale Zuzana ho srazila šípek. Lucinka pak vytáhla zdobenou lahvičku. Nejprve vyléčila Edmunda a pak ostatní vojáky, jednoho po druhém. 42. Tím jejich úkol na bitevním poli skončil. Přišel čas, aby byly děti korunovány na Cair Paravelu! Petr, Zuzana, Edmund a Lucie seděli na svých nových trůnech Narnie. Na starém hradě začala veliká oslava - a jen Lucinka si všimla, že se lev tiše vytratol. 43.Poslední část tohoto vyprávění O patnáct let později se králové a královny Narnie vydali na lov proslulého bílého jelena. Hnali se zaním do lesa, dokud se větve nerozestoupily a oni se neocitli - v šatníku... Zjistili, že od chvílce, kdy do skříně vstoupili, neuběhl žádný čas. Králové a královny byly zase dětmi v profesorově domě. Tu noc se Lucinka vplížila zpátky do pokoje se šatníkem. Náhle zaslechla nějaký zvuk, Obrátila se a uviděla, že sza ní stojí profesor a vrtí hlavou. ,,Je mi líto, tudy se zpátky nedostaneš. Už jsem to zkoušel." ,,A vrátíme se tam nekdy?" ptala se Lucinka smutně. A profesor odpovědel. ,,Myslím, že ano. Ale stane se to nejspíš, až to nebudete čekat. Ale stejně... mějte oči otevřené." Prosím omluvte můj pravopis moc ještě neumím Uvozovky ale snažil jsem se popravdě jak jsem to viděl.Musel jsem to shlédnout 2x Tady timto ukončuju Narnie.
# 2.12.2010 15.47

Dpajac
uživatel
Obrázek

Zdravím chmatáci,
Tak před chvíli jsem se dodíval na Letopisy Narnie, tak jsem se rozhodl že o tom co jsem pochytil napíšu příběh, ale také to je ze hry, ale tu jsem ještě nehrál. Doufám že se vám to bude líbit. A nebojte se příběhů bude více. A rád to pro vás udělám.

Letopisy Narnie
Lev, čarodějnice a skříň
1.
Byla válka a Londýn, každou noc sužovaný nálety, nebyl vhodným místem pro děti. Paní Pevensieová se tedy rozhodla, že její čtyři děti přečkají válku na venkově. ,,Nebude to na dlouho," slibovala, když je provázela k vlaku.
2.
Nejstarší Petr se rozhlédl po svých sourozencích. "Teď musíme držet spolu," řekl. Zuzana, Edmund a Lucinka se na něj smutně podívali. Nikomu se nechtělo odjet - ať už o tam bude jakékoli.
3.
Na nádraží je čekala přísná žena, která se jmenovala paní Macreadyová. Pracovala pro jejich hostitele profesora Kirka a v jeho velikém temném domě určovala pravidla: Nekričet. Neutíkat. Neklouzat se po zábradlí. V profesorově domě byl život tichý. A strašně nudný - zvlášť když pršelo.
4.
Lucinka navrhla, aby si zahráli na schovávanou. Petr už dopočítal do šestadevadesáti a ona ještě pořád nenašla, kam se schovat. Nakonec honem skočila do nádherného dřevěného šatníku, který stál o samotě v jedno pokoji. Zacouvala tak daleko dozadu, jak jen to šlo. A pak najednou uslyšela, jak jí pod nohama křupe sníh!
5.Lucinka stála uprostřed lesa zasypaného sněhem! Vykročila mezi stromy k malému světélku, které zahlédla v dálce, a ocitla se na mýtině, kde stála pouliční lampa. Zrovna když přemýšlela, co teď, uslyšela za sebou kroky. Lucinku sledoval zvláštní tvor - napůl člověk, napůl koza. Byl to faun!
5.
Faun se jmenoval pan Tumnus. Ukázalo se, že se víc lekl on Lucinky než Lucinka jeho. A když Lucinku pozval na čaj, neodolala - byla ráda, že se dostane pryč z té zimy. Cestou do faunova domu Lucinka zjistila, že je v zemi, které se jmenuje Narnie, a že tu je zima už sto let. ,,Zima je dobrá," řekla Lucinka povzbudivě. ,,Můžete bruslit a koulovat se. A jsou Vánoce!" Pan Tumnus zavrtěl hlavou. ,,Tady ne," odpověděl smutně. ,,Vánoce jsme neměli už sto let."
6.
U faunova hřejivého krbu spořádala Lucinka tolik koláčků, kolik se do ní jen vešlo. Ale když chtěla odejít, faun se najednou polekal. ,,Jestli vás nechám jít, promění mě v kámen," zašeptal. ,,Bílá čarodějnice! To ona zařídila, aby byla pořad zima. A rozkázala... že kdybychom někdy našli v lese člověka, máme jí ho vydat." Pan Tumnus ale nakonec nařízení porušil a pomohl Lucince odejít. Doufala jen, že na to čarodějnice nepřijde.
7.
Když Lucinka vylezla ze šatníku ven, zjistila, že zatím neuběhl vůbec žádný čas. A také ji nikdo nevěřil. Tu noc vzala svíčku, vyplížila se do haly a vklouzla zpátky do Narnie. A tentokrát ji sledoval i Edmund.
8.
Lucinka se Edmundovi ve sněhu ztratila. Po chvíli ale potkal elegantní dámu zahalenou v kožešinách, která jela na saních tažených soby. Když ho uviděla, zastavila. ,,Jak ses dostal do mé říše?" zeptala se rozzlobeně. Edmund nervózně vykoktal: ,,Já-já-já vlastně nevím... Z nás čtyř tu byla zatím jenom Lucka... řikala že tu potkala nějakého fauna, prý se jmenoval T-T-Tumnus."
9.
Paní se najednou začala chovat přátelštěji. Vyčarovala pro Edmunda dobroty, včetně jeho oblíbeného tureckého medu! Řekla mu, že je královna, a slíbila mu něco úžasného. Jednou ho možná udělá princem Narnie - jestli ji seznámí se svým bratrem a sestrami.
10.
Edmund se rozloučil s tou milou královnou a díval se, jak odjíždí ve svých saních. Chvilku nato za sebou uslyšel kroky. Byla to Lucinka ,,Jí jsem ti říkala, že je Narnie skutečná!" zvolala. Lucinka mu také řekla, kde byla. ,,Navštívila jsem pana Tumna," vysvětlovala. ,,Dobře to dopadlo. Bílá čarodějnice se nedozvěděla, že mě potkal." Edmund ztuhl. Podíval se na stopy saní ve sněhu. ,,Není ti nic?" ptala se Lucinka. ,,Vypadáš hrozně." ,,A co bys čekala, když tady mrznu! Jak se odtud jde pryč?"
11.
Před Petrem a Zuzanou Edmund předstíral, že žádná Narnie neexistuje. Dokonce i když Lucinka plakala a prosila své sourozence, aby jí věřili, Edmund to porád popíral. Ale pak jednoho dne náhodou rozbil kriketovým míčkem okno. Paní Macreadyová se blížila, aby obhlédla škodu. Děti byly v pasti - až se nakonec všechny namačkaly do skříně. Když se protáhly mezi kabáty a ucítily pod nohama mokrý sníh, pochopily, že Lucinka mluvila pravdu. ,,Ty lháři jeden," zavrčel Petr výhružně na Edmunda.
12.
Vydali se hlubokým sněhem na návštěvu k panu Tumnovi. Cestou na Edmunda nikdo ani nepromluvil. Brzo se ale museli vypořádat s větším problémem: faunův dům byl zničený a pan Tumnus ten tam! Lucie si byla jistá, že je to její vina. Co jestli čarodějnice proměnila pana Tumna v kámen? Byla rozhodnuta ho najít. Naštěstí se objevili dva mluvící bobři a nabídli svou pomoc.
13.
,,Ještě je naděje, miláčku," ujistila Lucinku paní Bobrová. ,,Je víc než jen naděje," přerušil ji její manžel. ,,Aslan přichází! Je to král celého lesa. On je pravý král Narnie! A čeká na vás u Kamenného stolu!" Děti neměly nejmenší tušení, o čem to mluví.
14.
Bobrovi jim to tedy vysvětlili. To všechno, co se v Narnii děje - od zatčení pana Tumna po Aslanův návrat - se děje kvůli nim. Staré proroctví říká, že až dva synové Adamove a dvě dcery Eviny - jinými slovy, čtyři lidské děti - přijdou do Narnie, Aslan se vrátí! Spolu s ním povedou vojsko proti Bílé čarodějnici a vráti zemi mír. Pak usednou na čtyři trůny na hradě zvaném Cair Paravel.
15.
Zuzaně to všechno připadalo nesmyslné. Žádné čarodějnice přece nejsou. A ona nestála o to stát se královnou. Chtěla se jen vrátit domů. Teď už ale bylo pozdě odejít. Zatímco Bobrovi vyprávěli, Edmund utekl - za Bílou čarodějnicí!
16.
Petr, Zuzana a Lucinka běželi za ním, ale Bobrovi je zarazili. Kdyby teď šli za svým bratrem, vběhli by přímo do náruče - a na to ona čeká. Budou muset jít rovnou za Aslanem. On je teď jediný, kdo může Edmundovi pomoci.
17.
Lucince se vůbec nechtělo bratra opustit. A ke Kamennému stolu to bylo strašně daleko, přes zamrzlou řeku a hustý les. A co hůř, v patách měli vlky, které poslala čarodějnice! Náhle je Lucinka uslyšela. Prchla do lesa a vrhla se za Petrem, Zuzanou a oběma bobry do malé jeskyně. Za chvilku slyšela těsně před jeskyní nějaký zvuk... rolničky saní! To byla určitě čarodějnice!
18.
Pan Bobr vykoukl ven. Ale Čarodějnice tam nebyla. Místo ní se objevil Santa Claus v saních s osmi soby! ,,Já myslela, že v Narnii Vánoce nejsou," namítla podezíravě Zuzana. Santa Claus se usmál. ,,Dlouho nebyly," řekl. ,,Ale vy jste vrátili Narnii naději. Máte však před sebou ještě dlouhou cestu. Tohle vám možná trochu pomůže."
19.
Santa Claus dal každému z nich nádherný dar. Petr dostal meč v pochvě a štít s vyobrazením lva. Zuzana dostala luk a toulec šípů a k němu roh ze slonoviny. Santa Claus slíbil, že kdykoli na něj zaduje, přijde pomoc. A Lucinka dostala malou dýku a nádherně zdobenou lahvičku s výtažkem z květů ohnivek. Jediná kapka vyléčí každé zranění. Pak Santa Claus odjel a ještě z dálky volal: ,,Ať žije Aslan! A veselé Vánoce!" Něž se nadáli, byl pryč.
20.
Edmund se mezitím ocitl ve spárech Čarodějnice. Nedostal na hradě žádný turecký med. A nepadlo ani slovo o tom, že by se měl stát princem. Naopak, Čarodějnice zuřila, že nepřivedl bratra a sestry. A zuřila ještě víc, když se dozvěděla, že hledají Aslana! Kdyby se s ním děti setkaly, byla by její vláda ohrožena. Prostě je musí zastavit!
21.
Čarodějnice uvázala Edmunda do svých saní a vydala se s ním hledat Petra, Zuzanu a Lucii. Našla lišáka, který jím slíbil, že je dovede ke Kamennému stolu - ale proměnila ho v kámen. Pak Čarodějnice přikázala vlkům, aby dětem naběhli u řeky. Ale brzo se stalo něco, s čím nepočítala.
22.
Petr, Zuzana a Lucinka se museli dostat přes zamrzlou řeku bez lišákovy pomoci. Bylo to k neuvěření, ale zdálo se, že led na řece začíná tát.
23.
V ledu už se vytvářely veliké pukliny, když po něm Petr s ostatními spěchali. A na konci na ně číhali vlci, vyslaní Čarodějnicí! Jejich velitel Maugrim Petrovi slíbil, že jemu ani jeho sourozencům se nic nestane, jestli Narnii okamžitě opustí. Petr by mu byl rád věřil. Ale ostatní vlci přitom zle vrčeli na bobry. Petr nevěděl, co má dělat. Nechtěl bojovat. Chtěl jen, aby je vlci nechali být.
24.
Maugrim zavyl a chystal se ho roztrhat na kusy. Ale právě v té chvíli nad nimi povolil led na vodopádu. Vlky zasypaly kusy ledu a děti strhl proud vody.
25.
Když je řeka vynesla na břeh, promáčené a roztřesené, ucítili sluneční teplo. Lucinka ukázala na tulipány, které jeden po druhým vystrkovaly ze země. Dokonce i Zuzana musela připustit, že v Narnii se děje něco zázračného.
26.
I Bílá čarodějnice to musela připustit. Její sáně uvízly v blátě! Pokud chtěla zabráni dětem, aby se dostaly k Aslanovi, musela jít pěšky. Edmund se unaveně potácel za ní.
27.
Petr, Zuzana a Lucie spolu s Bobrovými prošli lesem a vyšli na velikou planinu. Tam je uviděl kentaur stojící na stráži a zadul na roh. Z listí vystoupily lesní víly dryády a uklonily se dětem. A když se děti podívaly před sebe, uviděly něco úžasného - Aslanův tábor!
28.
Dosud rušný tábor ztuchl, když se děti s bobry přiblížili. Uprostřed tábora stál veliký stan. Zatímco se děti dohadovaly kdo vstoupí první, rozhrnul se vchod stanu a děti také zmlkly. Před nimi stál hrozivý a krásný lev a zlatá hříva se mu na slunci leskla. Byl to Aslan.
29.
Aslan děti vřele přivítal. Pak se ale zeptal: ,,Kde je ten čtvrtý?" Děti mu vysvětlily, jak je Edmund zradil Čarodějnici. Řekly mu, že ho ale stejně mají rády, protože je to jejich bratr, a že potřebují Aslanovou pomoc, aby ho vůbec kdy našly. Aslan pozorně poslouchal a pak řekl: ,,Uděláme pro Edmunda všechno, co se udělat dá."
30.
Později odvedl Aslan odvedl Aslan Petra stranou. Ukázal mu Cair Paravel, který se třpytil v dálce, a řekl mu, že tam jednoho dne bude vládnout jako nejvyšší vládce. Petr si nebyl jistý, zda to dokáže. Vlastně ani nevěděl, jestli chce. Už jen starat se o bezpečí sourozenců bylo dost těžké. Jak by mohl být králem? Aslan řekl: ,,Petře, udělám pro tvou rodinu, co bude moci. Ale potřebuji, abys i ty přemýšlel o tom, co po tobě žádám." Ukázal na svůj rušný tábor a dodal: ,,Také já chci, aby moje rodina byla v bezpečí." Jestli mají vyrvat Edmunda ze spárů Čarodějnice, bude Petr muset z jejích spárů vyrvat i celou Narnii. Bude muset bojovat s jejím vojskem. Bude muset splnit proroctví.
31.
Zuzana a Lucinka se koupaly v řece. Vtom se k nim připlížili vlci. Kentaur Oreius se vrhl dívkám na pomoc, ale Aslan ho zarazil. ,,Ne, Oreie, tenhle boj musí svést mladý princ," řekl. Tentokrát Petr tasil meč bez zaváhání. Tentokrát se bil - za Narnii i za Edmunda. A tentokrát Maugrima zabil.
32.
Tu noc se kentauři vplížili do tábora Čarodějnice a zachránili Edmunda. Aslan ho za úsvitu přivedl k ostatním dětem a řekl: ,,Není třeba mluvit s Edmundem o minulosti." Děti nebyly ještě docela přesvědčené , že by měly bratrovi odpustit, ale nikdo z nich se neodvážil Aslanovi odporovat.
33.
Když teď byli konečně všichni pohromadě, chtěla se Zuzana vrátit domů. Tohle je přece válka, připomněla jim, a právě před tou je maminka chtěla chránit Ale Petr věděl, co teď musí udělat. A Edmund věděl, jak je Čarodějnice silná. Oni čtyři budou muset s jejím vojskem bojovat. Budou se muset přichystat k bitvě.
34.
Pak se dozvěděli, že Aslan se uvolil sejít s Čarodějnicí. Přišla v průvodu oblud a zavrčela: ,,Máte mezi sebou zrádce, Aslane. A každý zrádce patří mně." Aslan a Čarodějnice spolu mluvili o samotě. Když skončili, Aslan oznámil přítomným: ,,Vzdala se nároku na Edmundovu krev." Zpečetil dohodu mocným zařváním a Čarodějnice odtáhla. Válka dosud hrozila, ale Edmund byl v bezpečí.
35.
Tu noc Lucinka nemohla spát. Náhle zahlédla Aslanův stín projít kolem stanu. Ona a Zuzana šly za ním až ke Kamennému stolu, který byl osvětlený loučemi a u něhož čekala Čarodějnice se svými obludami. Vysmívaly se lvu a trápily ho. Zesměšňovaly ho a bodaly. A pak ho zabily! Zuzana a Lucinka nevěřily vlastním očím!
36.
Petr se v táboře dozvěděl tu strašnou zprávu. Připadalo mu teď nemožné udělat to, oč ho Aslan žádal. Ale Edmund ho povzbuzoval. ,,Aslan tě vybral, abys vedl jeho armádu," připomněl bratrovi. ,,Vojsko čeká na tvé rozkazy. A já také!" Petr si náhle připadal trochu statečnější. ,,Oznam bojovníkům, že se Čarodějnice postavíme v bitvě i bez Aslana," přikázal Oreiovi. A na bílém jednorožci vyjel Petr do bitvy.
37.
Ozval se hlas trubky a armáda Čarodějnice vtrhla na bitevní pole. Byla tu všechna zlá stvoření, co jich jen v Narnii číhalo. Petrovy síly byly v zoufale menšině. Petr se postavil do čela své armády a zhluboka se nadechl. Vojsko bylo pozorné - ale tiché. ,,Za Narnii! Za Aslana!" vykřikl. Jeho vojáci zajásali a zabušili meči o štíty. A Petr vyrazil do útoku!
38.
Zuzana a Lucinka byly zoufalé. Nedokázaly Aslanovo tělo nechat jen tak ležet, i když už začínala bitva. Náhle ale uslyšely divné dunění, pak zvuk podobný zahřmění a zemětřesení zároveň. Když se země přestala chvět, uviděly, že Kamenný stůl se rozlomil a před nimi stojí sám Aslan! Vysvětlil jim, že kouzla Čarodějnice jsou mocný, ale existuje ještě něco mocnějšího, o čem ani ona sama nic neví: rozdíl mezi dobrem a zlem. Když některý Narnian způsobí tolik zla jako ona, i sama smrt se da zvrátit!
39.
Dívky vyšplhaly Aslanovi na hřbet a všichni se hnali krajinou k tajícím troskám ledového hradu Čarodějnice. Na nádvoří našli kamenné sochy, které vytvořila čarodějnice svou temnou magií - a mezi nimi byl i pan Tumnus! Aslan na fauna dýchl a ten obživl. Totéž udělal lev i s tisíci dalších soch. Pak je všechny vedl zpět na bitevní pole - a byl nejvyšší čas!
40.
Petrova armáda byla už na pokraji porážky. Čarodějnice mnoho jejích vojáků změnila v kámen. Teď se řítila na Petra s napřaženou hůlkou. Když to viděl Edmund, pozvedl meč a rozsekl hůlku vejpůl. Bílá čarodějnice zuřivě vykřikla a zbytkem své hůlky Edmunda poranila. Zraněný Edmund padl k zemi.
41.
Aslan se hnal z kopce dolů přímo na ni. Zařval a skočil - stačilo jediné cvaknutí jeho mocných zubů a Čarodějnice byla náhle ta tam. Nad Edmundem se rozpřahoval trpajslík, aby mu zasadil smrtící ránu... Ale Zuzana ho srazila šípek. Lucinka pak vytáhla zdobenou lahvičku. Nejprve vyléčila Edmunda a pak ostatní vojáky, jednoho po druhém.
42.
Tím jejich úkol na bitevním poli skončil. Přišel čas, aby byly děti korunovány na Cair Paravelu! Petr, Zuzana, Edmund a Lucie seděli na svých nových trůnech Narnie. Na starém hradě začala veliká oslava - a jen Lucinka si všimla, že se lev tiše vytratol.
43.Poslední část tohoto vyprávění
O patnáct let později se králové a královny Narnie vydali na lov proslulého bílého jelena. Hnali se zaním do lesa, dokud se větve nerozestoupily a oni se neocitli - v šatníku... Zjistili, že od chvílce, kdy do skříně vstoupili, neuběhl žádný čas. Králové a královny byly zase dětmi v profesorově domě. Tu noc se Lucinka vplížila zpátky do pokoje se šatníkem. Náhle zaslechla nějaký zvuk, Obrátila se a uviděla, že sza ní stojí profesor a vrtí hlavou. ,,Je mi líto, tudy se zpátky nedostaneš. Už jsem to zkoušel." ,,A vrátíme se tam nekdy?" ptala se Lucinka smutně. A profesor odpovědel. ,,Myslím, že ano. Ale stane se to nejspíš, až to nebudete čekat. Ale stejně... mějte oči otevřené."

Prosím omluvte můj pravopis moc ještě neumím Uvozovky ale snažil jsem se popravdě jak jsem to viděl.Musel jsem to shlédnout 2x

Tady timto ukončuju Narnie.

# 2.12.2010 15.47

Hodnocení výtvoru
Hodnocení: 34 % Hlasovalo: 11

Líbí se vám moje povídačky?
Jistě, pokračuj dále. :)3 hlasy, 20 %
Ne, neumíš psát..!12 hlasů, 80 %
Celkem 15 odpovědí

Stránky: 1 2

Lowas uživatel Ve hře: Ewen, Ewenik	Je to dobrý, ale příště to zestruční.
# 2.12.2010 16.04	Plsování je navykujicí, nezažínejte s tím.
Dpajac uživatel	Děkuji, určitě se pokusím Pokuď máš nápad jak ozvi se na ICQ 642313142
# 2.12.2010 16.08
kuliočko uživatel	GooD
# 2.12.2010 17.10
Dpajac uživatel	Dík
# 2.12.2010 17.16
Jirekcz uživatel	Nespamuj díky po každém příspěvku.
# 2.12.2010 17.19	My goal in life is to be a wit. I am often told that I'm already halfway there.
palandaa uživatel Ve hře: Palandaa	Nechápu, proč to děláš
# 2.12.2010 17.28	https://www.facebook.com/photo.php?v=761893750493339&set=vb.100000181633537&type=3&theater
Lowas uživatel Ve hře: Ewen, Ewenik	palandaa:Nechápu, proč to děláš Logické. Chce ukazát svůj talent co je na tom špatného?
# 2.12.2010 18.10	Plsování je navykujicí, nezažínejte s tím.
	Ten talentem překypuje, pan všeuměl
# 2.12.2010 18.18
Majestyy uživatel Ve hře: Axon,Majesty,Manotrek	Ou to jsem viděl na netu skoro celé ale o něco delší ty jsi to jenom zkrátil ale i tak na HOVNO práce
# 2.12.2010 18.53
Dpajac uživatel	Majestyy Já se díval na film a psal jsem o tom neboj nejsem žádnéj kopirant Víš ty borče
# 2.12.2010 20.00
_Bobek_ uživatel Ve hře: Vše s mým skinem, BobešeQ	Mno, posloužit to může třeba na Čtenářský denník
# 2.12.2010 20.20	Vyjímka, komu jsem skin povolil je kuba 4ewer. (Autor)
Dpajac uživatel	Bobek přesně to jsem udělal, ale ne tolik jsem toho nepsal do deníků dělám si takove věci docela mě to zabaví když se nudím...
# 2.12.2010 20.29
Majestyy uživatel Ve hře: Axon,Majesty,Manotrek	Tak dělej něco užitečného
# 2.12.2010 20.33
palandaa uživatel Ve hře: Palandaa	Talent
# 2.12.2010 20.48	https://www.facebook.com/photo.php?v=761893750493339&set=vb.100000181633537&type=3&theater
Dpajac uživatel	Pěkná Ironie
# 2.12.2010 20.56